Získat nejkvalitnější výsledek od hydroizolace základu je možné při jeho stavbě. V tomto případě se nejdřív provádí kruhová ochrana betonové přípravy. Mezitím se hydroizolace nanáší na horizontální oblasti vertikálních stěn. Následně se aplikuje ochranná vrstva na vnější povrch vertikálních stěn. Velká pozornost se věnuje hydroizolaci chladných švů (spojení), vzniklých v místech spojení základu i vertikálních stěn. Po úpravě všech části základu se zpětně zasypou vykopané základy zeminou. K tomu, aby hydroizolace nebyla poškozená je navíc chráněná vrstvou polystyrenu, omítky nebo betonu.

Existují dvě zásadní schémata zřízení hydroizolací – vnější a vnitřní. V první variantě se ochranná vrstva hydroizolací nanáší na vnější povrch základu. Toto schéma je nejpřijatelnější, ale je lepší v použití u provádění nových staveb. Vnitřní hydroizolace se aplikuje na vnitřní část základu (například, pokud se předpokládají sklepní prostory v konstrukci základu). Použití takové metody je vhodné, když je potřeba provést hydroizolaci už existujícího objektu. Při dodržení technologií, obvykle je postačující použití jedné z těchto variant (pokud je možnost kvalitně provést vnější hydroizolaci základu, není potřeba navíc provádět vnitřní).

Pokud během stavění hydroizolace základu nebyla provedená nebo byla provedená špatně, pokud objekt je dostatečně starý, hydroizolační vrstva je zničena a neplní svou funkci, provádí se obnova hydroizolací nanesením tekuté hydroizolace na vnější povrch základu.